Akordy k CD Pod vlivem
 

REGGAE KOŘALA

Kapodastr na druhý pražec!

Předehra: Ami, F, C, G,

Hraje se ve stupnici H-mol

 

       Ami     F           C               G

A protože nejel ten den domů vozem,

 Ami                F           C            G

tak navštívil bez výčitek osvěžovnu Hrozen.

 Ami                F           C            G

Z Hroznu odcházel však už trochu pomalu,

 Ami               F              C                G

takže se nám zastavil na dalších pět u „ Varů “.

 

 C  G                      Ami

Óóó, zas vymetá hospody,

 C  G                      Ami

óóó, to zas bude ostudy.

 

Snad protože měl koupit čtyři listy na pilu,

ale místo toho navštívil hostinec U Kvapilů.

Protože tam na něj lezla nuda přímo děsná,

došel, ale už ze široka, do hotelu Hvězda.

 

Za poslední pětku hlt piva si tam dal,

poďvaje se na hodinky, na zastávku pospíchal.

Jen si zase nemyslete, že by na Jelena zapomněl,

nešel tam kvůli dluhům, které tam vždycky měl.

 

A že v kapse neměl pak už ani groše,

s lítostí nám vzpomínal na knajpu „U Antoše“.

Na zastávce potkal svého kolegu Mílu,

a pohled mu řekl vše - měl se také k dílu.

 

Pak viděl jsem, jak z dálky úsměvem už hýří,

kdo jiný než Kořala k zastávce se blíží.

Tak velká trojka sešla se a je plná chlemstů

a hoši večer sejdem se na Sychrově u  Herbstů.

 

ČAS SMUTNÝCH LABUTÍ

M. Myška / M. Myška

 

Děsíš se obrazu se smutnou labutí.

Máš strach z havraních křídel.

Vzpomínky k obloze jak ptáci vyletí.

Já zasel vítr a vzápětí bouři jsem sklízel.

 

Hádanku o Tobě sám těžko vyřeším,

i když se tak snadná zdála.

Že dělám dál spoustu chyb, rozhodně připouštím.

O smutnou labuť ses den co den stále víc bála.

 

Svět toulavých básníků chtěli jsme milovat,

jenže každý sám a taky po svém.

Já nedokázal bych se v kostele zpovídat,

možná snad proto, že někdy je na všechno pozdě.

 

Tak víra a zklamání jsou vlastně přátelé,

ze starých knih se nám smějí.

Já nechápal písně, co hrají se v kostele,

i když je poslouchám málo – dál v uších mi znějí.

 

My šli hledat malíře, toho, co maloval

samotu našeho věku.

On do končin neznámých asi se zatoulal.

A po jeho stopách jdem dál už několik roků.

 

Kultovní předměty z obětních kamenů

naleznou po nás Ti druzí.

Až spočinem v obětí ve výhni plamenů,

já zrodil se bos a odejít chci zase bosý.

 

Až se čas naplní, budeme k sobě mít

zase o kousíček blíž.

Všechno se kolem nás nádherně napraví,

vrátíš se zpátky a snáz smutnou labuť pochopíš.

 

 

POCITY

 Ami                    Emi

Jsi bosá jako víla, tanečnice smilnící,

 Ami                                       Emi

pocit viny  v sobě střídáš, divoženka šílící.

 Ami                        Emi

Ten pocit nesmělý Ti brání začít žít.

 Ami                           Emi

Kdo to dnes ocení - ze studny lásky pít.

 

 C7maj                    Ami 

Neznámá hlavou slova teď Ti jdou.

C7maj                     Ami 

Neznámý řidič bůh je nad tebou.

 C7maj                             Ami   

Království, kde snůška citů vyvěrá.

 C7maj                      G                          D 

Rozbitá váza snů, snad se to slepit dá?

 

Každý ráno vstáváš s potřísněným svědomím,

od koho spásu žádáš, když u srdce zabolí?

Navenek šťastná být a v duši žhavý svár.

Nedosněný  sen si snít, co se právě začal zdát.

 

Podťatá jak bříza tvoje tvář je plačící.

Z čerstvých ran vytéká míza, smutné oči ronící.

Královna vzhlížící na vymodlenou svatozář.

Panenka sídlící ve snech a vzpomínkách.

 

Poloviční víra a v přátelství už nevěříš,

pocit štěstí nářek střídá, místo ano říkáš když.

V souhvězdí Blíženců se ocit´ Velký vůz.

Zabil vztah milenců, zbyl jen zápor, chybí plus.

 

 

DIALOG S MĚSÍCEM

Kapodastr na první pražec!

Hraje se ve stupnici Gis-dur

 

 

 G                D        Emi            C              G          D 

Ptal jsem se potoků zpěněných, co přináší z řeky proud.

       G         D           Emi                   C             G      D G(D,G)

Kolik kluků a holek je nevěrných a kdo právo má vynášet soud.

     G         D                 Emi

Za úplňku mluvil jsem s Měsícem.

       C                G       D        G             D      Emi

On ptal se mě, jaké to je, být člověkem, který zrodil se

     C         G      D     G(D,G)

na planetě jménem Zem.

 

    Emi          D         C                  G 

Já vyprávěl jsem o rozkvetlých lípách,

        C         G             D

kam slétají se hejna včel,

   Emi     D             C               G

a opálených blonďatých dívkách.

 C                     G    D     G (D,G)

Ten Měsíc mi vše záviděl.

 

Mám nápad, počkej, až se rozední.

A místo spánku přijď navštívit Zem.

Jsem zvědavý, co v uších Ti bude znít,

až tu prožiješ jedinej den.

 

Není všechno zlato, co třpytí se,

na to vem, měsíčku, jed.

Nejhorší na tom, že neví se,

že to nepoznáš na lidech hned.

 

Okusíš lásku a vzápětí bídu, uzříš to, co je žal.

Co slíbených slov mění se rázem v špínu, rád bych ti jen radu dal.

 

V ten okamžik nebe se zatáhlo a Měsíc někam se  skryl.

A já měl pocit, zda se mi vše nezdálo a zda ten Měsíc vůbec tu byl.

Ač tu nejsi, vím, že mě posloucháš.

Mé rady a názor  ber a pamatuj, že touhu rukou nespoutáš.

A za tu svou, za tu se per.

 

Dokud se zpívá, ještě se neumřelo. Já slyšel kohosi hrát.

A tak hraju a zpívám, to aby se žilo,

a kousek své touhy chtěl bych Vám dát.

 

 

HEBREJSKÁ VÍLA

L. Odháněl / L. Odháněl

 

Mysticky krásná jak hebrejská víla,

tak mi dnešní večer připadáš.

Nádoba vášně. Jen pro Tvůj úsměv zpívám.

Proč si se mnou takhle zahráváš?

 

Jsi tak mladá, krásná, nezkažená,

plameny vášně z tvého těla žhnou.

Jsi tak mladá, krásná, nespasená,

pohledy z očí slídí, k tobě mě zvou.

 

Já, čaroděj lásky, co ztrácí dětskou tvář,

Ti po půlnoci tajně kytky nosím.

Na těle smilno a nad hlavou svatozář.

Jednou ve zlatě a jindy zase bosý.

 

Bezbřehá je řeka času neónové noci,

v které marně snažíš se plout.

Bezejmenná přání mění se v žalostný pocit

a hvězdy na nebi lžou.

 

Utopený  v splínu a zbylo jen pár snů,

smutný básník tu na pergamen brečí.

Pochytaná slova z těch předešlých dnů.

Poražený před mohylou klečí.

 

Pozdravuj toho, toho, co tě objímá,

že mu na stotisíckrát teď závidím.

Ale v labyrintu srdce si tě navždy ukrývám,

a tak může začít  další píseň znít.

 

 

ZAJATEC HŘÍCHů

Kapodastr na druhý pražec!

Předehra: C, G, Dmi, C, G, C, G, Dmi, C, G, E, Ami

Hraje se ve stupnici D-dur

U akordu Fadd9 lze hrát akord Fdur

 

   Ami       Fadd9              C                  G

Zajatec hříchů v ženských srdcích dál se potloukám.

 Ami          Fadd9      C              G

Přeplněná studna citů vylévá svůj splín.

 Ami        Fadd9        C             G

Trosečník smíchu zas v širé moře vyplouvá.

 Ami      Fadd9    C              G

Dálnicí z pekla se řítí ďáblův syn.

 

Nepočítám jména, jsou zavátá ve vzpomínkách.

Vystřelený šíp znovu najde nový cíl.

Padlá duše sténá, v mé nahotě mě objímá.

Ten pohár slasti – kolikrát už jsem z něj pil?

 

 Dmi      C                    G 

Do tmy hříchů dál se nořím,

 Dmi      C             G

černobílá, němá tvář.

 Dmi               C              G

Z rozbouřených širých moří

 Ami          Emi               Ami

trosečník lásky pluje k Vám.

               C           G             Dmi                       C              G    

Zpívám: „Kde sílu brát, ze vzdušných zámků stavím si most.

 C              G             Dmi                C             G

Zůstávám sám, pro lásku brečím, nemám jí dost.

 C               G     Dmi                 C           G

Znám loučení a šrámy z duše nevyvanou.

 C            G      Dmi                   C              G      E             Ami

Dál toužení a hebkost těl mě zas dostanou, svůj úděl znám.

 

Desatero vět, to nezabrání pohledům,

prázdným klínům, očím, které zvou.

Z těch prázdných let, bez jakýchkoliv ohledů,

smyslné vize dál vláčejí mě tmou.

 

Kající se slova si marně stále přemítám,

odnikud nikam sám ze sebe vyhnaný.

To všechno znova, stejný útes vlna omývá,

nicotné prázdno, všechno je prohraný.

 

 

ÚTESY SEBEVRAHů

Kapodastr na druhý pražec!

Hraje se ve stupnici A-dur

 

 G            D             G     C      G

Tam před zdí hřbitovní uložili k spánku

 Ami        D                 G

děvče, co nosilo korále pouťový.

 G           D            G    C            G

Ať se jí hezký sen zdá o slunci a zámku,

 Ami                  D         G

každý člověk na zemi je smrtelný.

  Ami              G           Ami           F             G      Ami

Útesy, útesy sebevrahů každý den něčí osud naplní.

  Ami                     G             Ami           F             G      Ami

Ztráty a nálezy z minulých dnů, rekviem údolím tiše zní.

  Ami                            G           Ami      

Posvátná místa mění osudy v nás,

    F                         G        Ami

jdeme řekou smrti plnou kamenů.

Ami                                    G          Ami

Ten plamen lásky navždy zahubil mráz,

    F          G                     Ami

rozlitou kaluží všedních dnů.

 

Ty útesy  vlastně hroby jsou,chybí jenom kříže,

zlomených duší stále přibývá.

Zástupy sebevrahů jdou, ať žebrák byl, či kníže.

Co jednou skončí, těžko začíná.

 

Na křídlech času žalem zlomeni otvíráme bránu

cizím světům, tajemstvím a snům.

Jsme s věčností už navždy  spojeni.

Smilovaná náruč. Co zbylo, dávno není, jen vypálený dvůr.